- 5.3.2025
Bylo klidné ráno, den jako každý jiný. Do Dragounských kasáren v Klatovech dorazil nenápadný dopis od syna paní, která zkolabovala poblíž klatovské nemocnice. Dopis s poděkováním vojákům za záchranu života.
Četaři Vladimír Kecek a Karel Sirný ze 142. praporu oprav jsou pravidelnými dárci krve.
Už to je samo o sobě záslužným činem, který může zachraňovat životy. Když však jednoho lednového dne před polednem opouštěli nemocniční areál, netušili ještě, že v ten samý den pomohou zachránit život další osobě.
U stromu nedaleko areálu si všimli starší ženy, která vypadala, jako by objímala kmen stromu. „Napadlo nás, že možná jen odpočívá, ale přišlo nám pravděpodobnější, že něco nemusí být v pořádku. Proto jsme se šli přesvědčit, zeptat se, zda nepotřebuje naši pomoc,“ vzpomínal četař Kecek. Když k ní přistoupili, bylo jasné, že situaci vyhodnotili správně. Paní byla bledá, lapala po dechu a téměř se neudržela na nohou.
„Řekla nám, že se necítí dobře, ale téměř jí nebylo rozumět, špatně se jí mluvilo. Když jsme ji chtěli podepřít, vůbec se neudržela,“ popsal situaci četař Sirný. Vojáci začali ihned jednat, protože poznali, že situace je vážná a žádá si rychlou akci. Jeden vzal ženu do náruče, zatímco druhý pobral její osobní věci a běžel otevřít dveře a přivolat výtah. „Když jsme ji položili na lůžko v ordinaci, dostala epileptický záchvat. Zatímco lékařka připravovala injekci, my jsme asistovali u paní a hlídali, aby z lůžka nespadla,“ dodali vojáci. Později se ukázalo, že žena trpěla oboustrannou plicní embolií a šlo o minuty. Díky zájmu a instinktu vojáků a jejich pohotové a rychlé pomoci je nyní paní v pořádku.
Bez dopisu by se o jejich pomoci ani nevědělo
O svém činu na útvaru nemluvili, považovali to za běžnou věc, kterou by na jejich místě udělal každý. „Kdyby nepřišel dopis, ani bychom o tom nevěděli,“ uvedl velitel 142. praporu oprav, podplukovník Karel Řezáč. „Svým chováním oba vojáci ukázali, že skutečný voják není jen ten, kdo nosí uniformu, ale ten, kdo neváhá pomoci, když je to potřeba. Jejich bezprostřední reakce je příkladem nejen pro kolegy ve službě, ale i pro širokou veřejnost a zaslouží si uznání
a respekt,“ dodal velitel praporu, který oba vojáky za čin ocenil písemnou pochvalou.
Po dopisu s poděkováním následovalo i osobní setkání. Pan Oldřich Kalina, jehož mamince vojáci pomohli, předal oběma zachráncům i veliteli praporu poděkování jménem celé rodiny.
